Žalm 133,1

Pravé požehnání

Pro jaké vztahy jsme stvořeni?

Je pozoruhodné, že autor svá slova o „bydlení ve svornosti s bratry“ zpívá na cestě. Ve svém vyjadřování je zpěvák velmi úsporný, jako by šetřil dechem. Přesto vyzpívá vše podstatné. Píseň je nazvána „poutní“, tedy je určena nejspíš k pouti při výstupu na Chrámovou horu, cestu k Hospodinovu domu. Nakonec o čem jiném, než o Božím požehnání a lidské pospolitosti, by měl člověk zpívat, když předstupuje před Stvořitele?

V několika větách je nám odhaleno možná jedno z největších tajemství života. To skutečné požehnání, požehnání Hospodinovo, přichází tam, kde jsou zdravé, pevné vztahy. Kde ti, kdo byli stvořeni k Božímu obrazu, žijí svorně – tedy ve vzájemné provázanosti, souladu, úctě a respektu. Takové vztahy jsou i pro okolí oživující jako chermónská rosa a voňavé jako výborný olej, nad to přináší závan nebe a věčnosti. Snad i proto Hospodin udílí své požehnání ne ke slávě, majetku či moci, nýbrž ke zdravým vztahům s druhými lidmi.

Hospodine, dej nám porozumět důležitosti zdravých a pevných vztahů s druhými.