Žalm 36,8

Vzácný skvost

Dokážeme plně docenit Boží milosrdenství?

Žalm začíná popisem, nebo možná spíš stížností na to, jak se chovají lidé svévolní. Tedy ti, kteří hledí jen na svůj prospěch a pro něž je nejvyšším měřítkem jejich vlastní vůle. Dokonce jdou tak daleko, že veřejně prohlašují, že „nemají ve svém srdci místo pro strach z Boha“. Jsou to lidé, kteří se neštítí ani toho nejhoršího, co mohou druhým provést.

Ale jak je to s tím, kdo bázeň vůči Hospodinu má? Na to odpovídá druhá část Žalmu, která nám ukazuje, jak může vnímat život ten, kdo se na Boha spoléhá. Nachází
u něho světlo, pramen žití, uvědomuje si i přes nelehké okolnosti neustálou Boží péči
a ochranu. Vyznává, že u Boha je nejen spravedlnost, ale především milosrdenství, kterému přiznává hodnotu vzácného skvostu. Tedy hodnotu ojedinělou, mimořádnou
a ničím nezaslouženou. Mezi svévolností a bázní je tenká hranice – hranice, o které rozhoduje vděčnost za projevené milosrdenství.

Bože, ať nikdy nezapomínáme na vděčnost za tvá mnohá milosrdenství, která nám denně prokazuješ.