7Bůh, jenž osamělé usazuje v domě, vyvádí vězně k šťastnému životu; odbojníci však zůstanou ve vyprahlé zemi.
Vzhůru s Bohem!
Co asi prožíval člověk, který napsal tuto biblickou písničku?
Když spravedliví uvidí Boha v akci, začnou se smát, budou zpívat a poskakovat. Nepřátelé se rozutečou na všechny strany, nebude jim po chuti jeho přítomnost. Bůh jim bude jako dým v očích. Jako vosk na kamnech budou jejich jistoty.
Zazpívejte dnes svému Bohu. Vzdejte mu chválu. Užívejte si chvíle, kdy se s ním setkáte. Když je náš Bůh doma, takhle se to projevuje: Sirotci nacházejí tátu, vdovy toho, kdo se jich zastává. Osamocení získávají novou rodinu, pokoření opouštějí brány vězení. Jen vzpurní zůstávají hnít ve svých sporech.
Bože, když jsi nás vedl pustinami, děly se věci! Země se otřásala, pršelo dnem i nocí. I nejvyšší z hor se chvěla. Hodně ses vylil z nebe, Bože, byli jsme jak zelenej záhon uprostřed Sahary. Jako dobře nakrmené stádo. Jako chudáci, kteří získali skvěle placenou práci.
Obrovský zástup žen vyhlašoval dobrou zprávu. Králové i se svými generály vzali nohy na ramena. Ženy mají doma z čeho vařit. A děti v létě postavily sněhuláky.
Požehnaný Hospodin, den za dnem za nás nosí břímě.