Žalm 91,9a-10a

Neboj se šlápnout lvu na ocas

Kdy se na Boha spoléhám – a kdy ho pokouším?

Šíp ve dne a mor v temnotě, pasti a noční hrůzy, válka na Ukrajině a ve Svaté zemi, covid a rakovina, globální klimatické změny, duševní nemoci a společenský rozklad. Věcí, kterých se dnes bojíme, není méně, než tomu bylo dříve, a náš strach je často oprávněný. Žalm 91 nabízí jako řešení v obavách Boží ochranu. Vždyť Bůh člověka, který se mu svěří, ubezpečuje svou blízkostí a pomocí. Snad proto žalm 91 byl, a dodnes je, jedním z vůbec nejoblíbenějších. Byl tak populární, že ho citoval i ďábel, když pokoušel Ježíše (Mt 4,6). Žalm navazuje na Mojžíše – jak bezprostředně na 90. žalm, který je Mojžíšovi připsán, tak také na Mojžíšovu píseň Dt 32,11. Mojžíšova píseň ovšem dále říká, že právě velmi protektivní Hospodinova péče vedla k tomu, že Izrael ztučněl, zpychnul, a nakonec Bohem opovrhl Dt 32,15. Ježíš právem ďáblu odpověděl: „nebudeš pokoušet Hospodina, Boha svého“. Věřím, že náš dnešní žalm se poté Ježíš dál modlil a žil podle něj – s odvahou se stavěl ďáblovi a nebál se šlapat drakům na ocas tam, kde se moc roztahovali. Po zkušenostech s lidstvem zřejmě už Bůh lidem neodstraňuje všechny překážky z cesty, ale stejně čeká na to, až se k němu lidé obrátí. Milí přátelé Ježíšovi, poutníci v temnotách, přeji vám Boží blízkost a ochranu, jak nám ji žalm nabízí. Můžeme spoléhat na to, že Bůh není daleko od těch, kdo ho volají s upřímným srdcem.  

Předkládáme ti Pane ty, kdo žijí v temnotě - oběti válek, nemocí a dalších hrůz. Prosíme, pomáhej jim – a nám ukaž, kde a jak sami můžeme pomoci.