2 Korintským 10,1-11
1Já Pavel vás napomínám tiše a mírně po způsobu Kristově - já, který tváří v tvář jsem prý mezi vámi pokorný, ale z dálky si na vás troufám. 2Prosím vás, nenuťte mne, až přijdu, jednat s tou troufalostí, na kterou mám podle svého přesvědčení právo, a to vůči těm, kteří nám připisují záměry jen lidské. 3Jsme ovšem jenom lidé, ale svůj zápas nevedeme po lidsku. 4Zbraně našeho boje nejsou světské, nýbrž mají od Boha sílu bořit hradby. Jimi boříme lidské výmysly 5a všecko, co se v pýše pozvedá proti poznání Boha. Uvádíme do poddanství každou mysl, aby byla poslušna Krista, 6a jsme připraveni potrestat každou neposlušnost, dokud vaše poslušnost nebude úplná. 7Hleďte na to, co máte před očima! Je-li si někdo jist, že je Kristův, nechť si uvědomí, že jako je on Kristův, tak jsme i my! 8I když se trochu víc pochlubím pravomocí, kterou mi Kristus dal - abych u vás stavěl, a ne bořil - nebudu zahanben. 9Nechtěl bych však, aby se zdálo, že vás chci svými listy zastrašovat. 10Říká se, že mé listy jsou závažné a mocné, ale osobní přítomnost slabá a řeč ubohá. 11Kdo tak mluví, ať si uvědomí: jak se projevujeme slovy svých dopisů, když jsme daleko od vás, tak se ukážeme svými činy, až budeme u vás.
Zpět na úvahu autora!