2 Korintským 10,3

Paradox křesťanské existence

Co je naším posláním v tomto světě?

Někdy se říká, že křesťanova existence v tomto světě, v tomto, z hlediska posledních věcí „ještě ne“, nejde vyjádřit jinak než pomocí paradoxu. Některé paradoxy byly v dějinách církve kontroverzní (třeba Lutherův „zároveň spravedlivý i hříšník“). Jiné ale máme už v Bibli: podle Ježíše křesťané „jsou ve světě, ale ne ze světa“ (J 17, 11.14) a apoštol Pavel v našem úryvku podobně říká, že „žijeme v těle, ale nebojujeme podle těla“. V dějinách církve vždy byly snahy tyto paradoxy nějak „řešit“ příklonem na tu či onu stranu – buď únikem ze světa a popíráním těla, anebo úsilím o časné cíle časnými prostředky – včetně těch násilných.

Křesťan se nemůže vyvázat z toho, že je součástí Božího stvoření, že žije ve stvořeném světě a těle. Jeho konečný cíl však tento horizont překračuje – a to má vliv i na zápasy, které v tomto světě vede, i na výběr „zbraní“, kterými se do nich vybavuje. Vždyť, jak Pavel píše jinde (Ef 6, 12): „Neboť náš zápas není proti krvi a tělu (ČEP: „proti lidským nepřátelům“), ale proti … duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech.“

Pane, dej nám správně vidět úkol, který od Tebe ve světě máme.