Středa 16. října

2 Korintským 11,16-33

¹⁶Opakuji: ať si nikdo nemyslí, že jsem tak nerozumný! Ale i kdyby si to někdo o mně myslel: přijměte mne i jako nerozumného, dovolte mi, abych se také já něčím maličko pochlubil. ¹⁷Co teď říkám, neříkám ve jménu Páně, nýbrž jako z nerozumu, v této roli vychloubače. ¹⁸Když se tak mnozí chlubí vnějšími věcmi, pochlubím se i já. ¹⁹Vy, kteří jste tak rozumní, rádi snášíte nerozumné. ²⁰Ochotně snášíte, když vás někdo zotročuje, když vás někdo vyjídá, když vás obírá, když vás přezírá, když vás bije do tváře. ²¹Musím přiznat, že na něco takového jsem příliš slabý! Ale čeho se odváží někdo jiný - teď mluvím jako z nerozumu - toho se odvážím i já. ²²Oni jsou Hebrejci? Já také! Jsou Izraelité? Já také! Jsou potomky Abrahamovými? Já také! ²³Jsou služebníky Kristovými? Odpovím obzvlášť nerozumně: já tím víc! Namáhal jsem se usilovněji, ve vězení jsem byl vícekrát, ran jsem užil do sytosti, smrti jsem často hleděl do tváře. ²⁴Od Židů jsem byl pětkrát odsouzen ke čtyřiceti ranám bez jedné, ²⁵třikrát jsem byl trestán holí, jednou jsem byl kamenován, třikrát jsem s lodí ztroskotal, noc a den jsem jako trosečník strávil na širém moři. ²⁶Častokrát jsem byl na cestách - v nebezpečí na řekách, v nebezpečí od lupičů, v nebezpečí od vlastního lidu, v nebezpečí od pohanů, v nebezpečí ve městech, v nebezpečí v pustinách, v nebezpečí na moři, v nebezpečí mezi falešnými bratřími, ²⁷v námaze do úpadu, často v bezesných nocích, o hladu a žízni, v častých postech, v zimě a bez oděvu. ²⁸A nadto ještě na mne denně doléhá starost o všechny církve. ²⁹Je někdo sláb, abych já nebyl sláb spolu s ním? Propadá někdo pokušení, abych já se tím netrápil? ³⁰Mám-li se chlubit, pochlubím se svou slabostí! ³¹Bůh a Otec Pána Ježíše, požehnaný na věky, ví, že nelžu. ³²Místodržitel krále Arety dal hlídat brány města Damašku, aby se mne zmocnil, ³³byl jsem však v koši spuštěn otvorem v hradbách, a tak jsem unikl jeho rukám.