Sobota 2. března

Genesis 49,1-28

¹I povolal Jákob své syny a řekl: "Sejděte se, oznámím vám, co v budoucnu vás potká. ²Shromážděte se a slyšte, synové Jákobovi, slyšte Izraele, svého otce. ³Rúbene, tys můj prvorozený, síla má a prvotina mého mužství; povzneseností a mocí překypuješ. ⁴Přetekls jak vody; nebudeš však první, protože jsi vstoupil na otcovo lože. Tehdy znesvětils je. Na mé lůžko vstoupil! ⁵Šimeón a Lévi, bratři, jejich zbraně - nástroj násilí. ⁶V jejich kruh ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není moje sláva, neboť v hněvu povraždili muže, ve svém rozvášnění ochromili býky. ⁷Buď proklet jejich hněv, že byl tak prudký, jejich prchlivost, že byla tak krutá. Rozdělím je v Jákobovi, rozptýlím je v Izraeli. ⁸Tobě, Judo, tobě vzdají čest tví bratři. Na šíji nepřátel dopadne tvá ruka; synové tvého otce se ti budou klanět. ⁹Mládě lví je Juda. S úlovkem, můj synu,
vystoupil jsi vzhůru. Stočil se a odpočíval jako lev, jak lvice. Kdo ho donutí, aby povstal? ¹⁰Juda nikdy nebude zbaven žezla ani palcátu, jenž u nohou mu leží, dokud nepřijde ten, který z něho vzejde; toho budou poslouchat lidská pokolení. ¹¹Své oslátko si přiváže k vinné révě, mládě své oslice k révoví. Oděv svůj vypere ve víně, háv knížecí v krvi hroznů. ¹²Oči bude mít tmavší než víno, zuby bělejší než mléko. ¹³Zabulón se rozloží až k břehům moře, tam, kde lodě kotví, dosáhne až k Sidónu svým bokem. ¹⁴Isachar, to kostnatý je osel. Mezi dvěma ohradami odpočívá. ¹⁵Uviděl, jak dobré odpočinutí mít bude a že rozkošná je země; sehnul hřbet a břemena nosil, podrobil se otrockým pracím. ¹⁶Dan, ten povede pře svého lidu jako jeden z kmenů Izraele. ¹⁷Hadem na cestě buď Dan, buď na stezce růžkatou zmijí, jež do paty uštkne koně, že se jeho jezdec skácí nazpět. - ¹⁸Ve tvou spásu naději jsem složil, Hospodine! ¹⁹Na Gáda se vrhne horda, on však hordě té do týla vpadne. ²⁰Ašerův chléb bude tučnost sama, lahůdky i králům bude skýtat. ²¹Neftalí, laň vypuštěná, promlouvá úchvatnými slovy. ²²Josef, toť mladý plodonosný štěp, plodonosný štěp nad pramenem, přes zeď pnou se jeho ratolesti. ²³Hořkostí ho naplnili, ohrožovali ho, střelci úklady mu nastrojili. ²⁴Jeho luk si zachová svou pružnost, jeho paže svoji svěžest. Z rukou Přesilného Jákobova vzejde pastýř, kámen Izraele, ²⁵z rukou Boha tvého otce. Kéž pomáhá tobě, kéž ti Všemohoucí žehná shora hojným požehnáním nebes, hojným požehnáním tůně propastné, jež odpočívá dole, hojným požehnáním prsů, požehnáním lůna. ²⁶Požehnání tvého otce překonají požehnání horstev věčných, pahorků dávnověkých dary vytoužené. Ať přijdou na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence mezi bratry. ²⁷Benjamín svůj úlovek rve jako vlk, co odvlekl, požírá hned ráno, večer dělí kořist." ²⁸To jsou všechny izraelské kmeny, celkem dvanáct, a toto k nim mluvil jejich otec, když jim žehnal. Každému požehnal zvláštním požehnáním.