2 Paralipomenon 3,1a

Šalomoun buduje místo Hospodinovy slávy

Nezbytné zbytečnosti?

U vchodu do chrámu stály dva sloupy. Neměly žádný konstrukční význam. Nic nepodpíraly, nenesly. Pro stavbu samotnou byly zbytečné. Říkalo se se jim Jakín a Bóaz. Jejich význam není jasný. Podle některých symbolizovaly vrcholy hor světa, mezi kterými putuje slunce. O rovnodennosti mezi oběma sloupy prý pronikalo vycházející slunce až do velesvatyně a ohlašovalo tak počátek nového roku. Nejspíš byly chápány jako svědci smlouvy mezi Bohem a jeho lidem. K tomu by také ukazovala jejich jména: Jakín – on připraví nebo ustanoví a Bóaz – v něm je síla.  Jejich síla byla v tom, aby pomáhaly budovat sloupy v lidském duchovním světě.

Některé věci děláme zdánlivě zbytečně. Mnoho se namáháme, lopotíme, jsme vyčerpaní. A přitom výsledek naší práce není vždy oceněn, nenese pomyslný chrám životů kolem nás. Některé věci a činy se dokonce můžou jevit v očích lidí okolo nás jako bezvýznamné nebo dokonce až jako  nesmyslné. Prostě zbytečnosti. Ale nikdy takové nejsou, pokud jsou dělány s úctou k Hospodinu. Stávají se svědky našeho vnitřního života, naší důvěry v Boha. Nebojme se stavět okolo chrámu Božího Ducha, kterým jsme, pomyslné sloupy, jejichž význam bude jen ten, že budou vyprávět o naší radosti a vděčnosti vyvěrající z víry v Krista. Tvořme, skládejme básně, zpívejme, hrajme na vše, co jde, tančeme. Jak každému Duch dává. Oslavujme, že v Kristu je moc (Bóaz) a že skrze něj všechno tvořeno jest (Jakín).

Pojďte, zaplesejme Hospodinu, oslavujme hlaholem skálu své spásy. (Žalm 95,1)

Pane, dej ať dokážu „mrhat“ tím nejcennějším, co mám pro radost z poznání Tebe.