21Hospodin šel před nimi ve dne v sloupu oblakovém, a tak je cestou vedl, v noci ve sloupu ohnivém, a tak jim svítil, že mohli jít ve dne i v noci.
Boží vedení
Zakouším Boží vedení?
Bůh vyvedl Izraelce z otroctví, skrze svého služebníka Mojžíše. Tím to nekončí, spíš to tím všechno začíná. On sám se ujímá vedení. Boha nikdy nikdo neviděl, ale on je viditelně přítomen se svým lidem. Ve dne v oblakovém sloupu a v noci v sloupu ohnivém. Bůh je se svým lidem ve dne, v noci. Stále. Tehdy je dovedl až do země, kterou jim slíbil. I my jsme na cestě. Když jsme uvěřili Božímu slovu a opustili jsme širokou cestu, která vede do záhuby, a vykročili jsme na úzkou cestu, která vede k životu. Jsme na cestě a vyznáváme: „Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku (Ž 119,105). Bible, Boží slovo, je pro nás křesťany tím sloupem, který nás vede a jde před námi. Krásně to vyjadřuje tato píseň.
„Cestu úzkou znám, nejdeš po ní sám, víš, že cíl svůj má. Vede do země, která z milosti nám se otvírá. Cesta, kterou jdeš přes moře i pouští, úskalí svá má. Za nimi je zem, hojnost mléka má, medem oplývá. Vždy na mysli měj, že jen z milosti přejdeš přes Jordán.
Ref.: Neboj se jít tou úzkou cestou, přes pouště, skály až za Jordán. Vždyť nejdeš sám, tisíce jdou s námi a zástup předchází Hospodin sám.“
Hospodine, ukaž mi svou cestu, veď mě rovnou stezkou (Ž 27,11).