22Mojžíš vedl Izraele od Rákosového moře dál. Vyšli na poušť Šúr a táhli pouští po tři dny, aniž narazili na vodu.
Pojď za mnou
Co od tebe Pán očekává?
Včera jsme četli o veliké radosti, kterou způsobil Hospodin svému lidu. Vytrhl je ze smrti, ze strachu, ze tmy. Přinesl definitivní svobodu. Představuje-li farao a jeho suita temné síly snažící se nás ovládnout a zotročit, pak je to dobrá zpráva i pro nás. Byli jsme vysvobozeni v Kristu od zlých sil, z jejich otroctví ke svobodě Božích dětí. Pamatuješ ještě, když jsi se k Němu obrátil a prožíval plnými doušky první kroky svobody a nového života? To byla radost. Dnešní text začíná slovy: “Mojžíš vedl Izraele od Rákosového moře dál. Vyšli na poušť“. I nás Bůh vede dál. Naše cesta životem se podobá cestě Izraele. Je to cesta pouští (aspoň většinou) do zaslíbené země. Často musíme projít zkouškami jako Izrael. Chceme ale činit to, co Pán od nás očekává. „Budeš poslouchat Hospodina, svého Boha, dělat, co je v jeho očích správné, naslouchat jeho přikázáním a dbát na všechna jeho nařízení.“ To Pán očekává i od nás. To se skrývá za slůvkem „následování“. Bůh nás chce vést dál, blíž k sobě. Neohlížejme se na Egypt ten za to nestojí. Hrnce masa a otroctví, to je to, co nabízí svět. To je to, co nemáme milovat. Kéž jsou naše oči upřeny jinam. Ke Kristu, který nám ukazuje cestu.
Pane, veď mé kroky i dnešní den.