Exodus 16,26

Den odpočinku jako Boží příkaz i projev vděčnosti

Jak slavím den odpočinku?

Jako první otázka na cestě ke svobodě zní: „Co budeme jíst, co budeme pít“ (Mt 6,31). Zásoby nestály za řeč. Nevydrží na dlouhou cestu. Lid slyší od Mojžíše to, co později od Ježíše. „Nemějte starost“. To se to řekne, když lidsky není žádné rozumné řešení, jak nakrmit sebe a svou rodinu. Nebeský Otec ale ví, co potřebujeme. Proto se ani já nemám znepokojovat. Strach totiž nepřináší řešení. Víra ano. Bůh tehdy nedal svému lidu jen jídlo, ale zároveň den odpočinku. I my se zde můžeme mnohému naučit. „Nasbírejte si každý, kolik potřebujete k jídlu.“ Jak těžký úkol. Něco dobrého je zadarmo a já si mám nasbírat jen na dnešek. Kdoví, co bude zítra. A tak mnozí pro jistotu nasbírali víc. Evropa dnes vyhodí ročně 153 milionů tun potravin. Bůh říká – vezmi, co potřebuješ. Boží plán pro nás je ekonomický i ekologický. Bohu záleží nejen na nás, ale i na celé zemi. Izraelité měli věřit, že se o ně Bůh postará i zítra. Vše co je navíc, přijde nazmar. Jen šestý den má mana prodlouženou trvanlivost. Nezkazí se do rána. Dvojnásobné množství vydrží i na den odpočinku. Bůh sám zařídí, aby jeho lid mohl tento den slavit spolu s Ním. Zdá se, že je to možnost i pro nás. Pamatujme, že to není ani tak povinnost, ale výsada. Boží dar.

Pane, díky, že mám den odpočinku.