Izajáš 42,10a

Světlo jako nová perspektiva

Co mě potěší?

Píseň je tu něčím velmi nadějným. Je to píseň nová. Po období mlčení, smutku a pláče nastal čas zpěvu a radosti. Ale jde o víc než o veselost Božího lidu, který se vrací domů. Hymnus radosti má zaznívat po celém světě. Zpěvem se vyhlašovalo Hospodinovo panství i nad těmi nejvzdálenějšími kouty světa.  I na ostrovech, tedy místech, kam se nejezdívalo za exotikou, ale o nichž se lidé domnívali, že tam vládnou strašné démonické bytosti. Jde tu o oslavu Hospodina, která má nakonec zaznívat ze všech národů, od každého z nás.

Může se nám zdát, že to je obraz příliš idylický a to, co vystihuje, nesplnitelné. Prorok, nadán Božím duchem, odkrývá Boží záměry a ty jsou mu najednou zřejmé. Bůh Izraele se chce ujmout slepých a jejich životní tmu proměnit v jasné světlo pro každý den (Iz 42, 16). Tím samozřejmě neodstraňuje překážky z života zkoušených a zdeptaných. Činí něco jiného. Staví vše do světla. Do docela jiné perspektivy, než se věci jeví tomu, na koho doléhá strach, obavy a temnota ztráty smyslu. A když i do těch nejtemnějších míst naší duše pronikne světlo, je to jako by vás někdo naučil nové písni radostného nápěvu i veršů.

Nauč mě zpívat píseň novou, radostnou. Ať Tě Bože, moje záštito, mohu ze srdce slavit.