Lukáš 2,18

Svědectví

Jsi svědectvím o lásce Boží?

Pastýři zažili něco nepopsatelného. Dotkl se jich Bůh. Viděli Boží slávu. Slyšeli krásná povzbudivá slova od krásných nebeských bytostí. Poslechli a šli vyhledat děťátko zabalené v plenkách a položené do jeslí. Na tom místě už nebylo nic mimořádného. Žádná zář a sláva. Ale z jejích srdcí ta sláva a zář stále sálala. Představuji si, jak překotně a neuměle vypravují, co viděli a co o tom dítěti slyšeli. Nebylo to hrané, bylo to spontánní, plné přirozeného nadšení. Zasáhlo to i posluchače, a samozřejmě to bylo opět velkým povzbuzením i pro Josefa s Marií.  A poté šli pastýři opět do všedního života oslavující a chválící Boha. Nevíme jak dlouho jim ta chvála a sláva Bohu v těch všedních starostech zůstala. Možná u někoho více u jiného méně dlouho a u někoho již stále a na věky.

Nežijeme neustále v Boží slávě, nečekejme, že nás andělé budou navštěvovat a povzbuzovat každý den. Žijeme vírou, že platí a stále bude platit, že Bůh má v lidech zalíbení, že andělé z toho mají radost. A chvála Bohu se vrací pokojem v srdci.                                      

Nechť z nás nevyprchá nadšení z evangelia.