Lukáš 22,15

Zrada s láskou přijatá

Jak skutečně a bezpodmínečně odpustit?

Tento příběh pro nás může znít značně nesrozumitelně a absurdně. My totiž víme, že Jidáš pár veršů před naším oddílem šel za velekněžími a veliteli stráže a nabídl se, že jim Ježíše zradí (L 22,4). My (čtenáři evangelia) to víme. A na konci našeho oddílu zjišťujeme, že to ví i Ježíš: „Hle, můj zrádce je se mnou u stolu.“
Smutně dramatický příběh, chtěli bychom říci. Ale přes to všechno, přes vědomí zrady a následujících hrůz si Ježíš tuto chvíli užívá. Ne nějak masochisticky, ale radostně slaví se svými nejbližšími. Ano, jeden z vás je zrádce. Ale přesto vás mám všechny moc rád a „velice jsem toužil jísti s vámi tohoto beránka, dříve, než budu trpět.“
To, oč Ježíš stál, bylo oslavit hod beránka s přáteli…přes všechny okolnosti, které mu byly známy. To je obdivuhodné!
Dokázali bychom to my? Bez zahořklosti, bez pocitu křivdy sednout ke stolu s přáteli i se zrádci a opravdově si ten slavnostní čas sederové večeře užít? Já bych ráda, ale bojím se, že bych toho schopna nebyla. Že by ve mne hlodal červíček zloby, který by můj pohled zatemnil a ten společný čas promarnil.  

Pane Bože, prosím o sílu skutečně odpouštět a užívat si tady a teď opravdově a s láskou.