26Avšak vy ne tak: Kdo je mezi vámi největší, buď jako poslední, a kdo je v čele, buď jako ten, který slouží.
Jsem dost dobrá? Nejsou druzí lepší?
Vážím si sebe? Vážím si druhých?
Jsem dost dobrá? Vidí druzí, co dělám a že to dělám dobře? Budou si mě vážit? Ocení mě? Zavolají mě o radu, až budou v koncích? A není tamten přeci jen lepší? Jak ho dohnat, jak ho předčit? ...
Porovnávání se s okolím, se svým vlastním ideálem, to je naše cesta. Neustále šrotujeme, kde přidat, kde ubrat, která pozice nám prospěje a ze které honem pryč, protože z ní pro nás neplyne nic dobrého. Takhle jsme nastaveni. Takto fungujeme.
Ale zkusme to jinak, říká Ježíš. To vše totiž není důležité. To se pořád jenom honíte, stresujete, sami sebe svazujete. Zkuste z toho vystoupit. Žít život pro život. Radovat se z maličkostí. Radovat se s druhými. Upřímně jim přát úspěch. Přát ho i sobě, ale nemít to za důležitost, spíš za bonus. Radujme se, že nám dal Bůh tento den…pro sebe, pro druhé, s druhými, pro jití s Hospodinem. A co je víc? Takto nejlépe vstupujete do Božího království.
Díky Kriste, že nám ukazuješ, jak žít jinak. Jak mít radost ze sebe, z druhých, ze světa kolem.