Žalm 25,4

Hospodinova cesta

Po jakých cestách chodím? Po svých, nebo po Božích?

Již několik dní čteme z Písma o putování Izraele z otroctví do zaslíbené země. Uprostřed tohoto příběhu dnes zaznívá Davidova modlitba z Žalmu 25. Je to jeho osobní modlitba, ale i modlitba Izraele. Věřím, že je to i naše modlitba. Každý věřící člověk totiž potřebuje znát Boží cesty a každý se potřebuje učit po nich chodit.  Přitom poznává, jak důležité je Boží vedení a doprovázení. David nechtěl chodit po svých cestách, ale po Božích. Vždyť Pána miloval a toužil mu být blízko. V té modlitbě nejde o nějaké poznávání budoucnosti a o to, co mě čeká. Jde o Boží hodnoty, které mají být i mými hodnotami. Právo, milosrdenství a věrnost. Upřímnou modlitbu o tyto hodnoty Bůh rád vyslýchá. To poznával i král David, a proto v druhé části žalmu za to Pána chválí. Pamatujme, že ani dnes nemáme hledat svoje cesty a prosazovat svou vůli, ale Boží. Pán Ježíš o sobě prohlásil, že on je tou cestou, pravdou i životem. Tedy vším, co potřebujeme.

Pane, děkuji, že mi ukazuješ směr mého života. Kéž mám odvahu tě vždy následovat. Pomoz mi, prosím.